Eric Daniel Pierre Cantona, narozený 24. května 1966 v Marseille, je bezesporu jednou z nejkontroverznějších a zároveň nejcharismatičtějších postav v historii fotbalu. Jeho kariéra byla plná brilantních momentů, nepochopitelných výbuchů a nezaměnitelného rebelsví, které z něj udělalo ikonu pro miliony fanoušků po celém světě. Cantona nebyl jen fotbalista, byl to umělec, filozof a provokatér, který se nebál jít proti proudu a říkat, co si myslí.
Jeho fotbalová cesta začala v mládežnických týmech SO Caillolais a Auxerre, kde rychle prokázal svůj obrovský talent. V Auxerre se probojoval do prvního týmu a v roce 1983 debutoval v Ligue 1. Jeho výkony upoutaly pozornost větších klubů a v roce 1988 přestoupil do Marseille, kde však jeho působení nebylo bezproblémové. Temperamentní povaha a konflikty s trenéry a spoluhráči ho provázely celou kariérou. Po krátkých angažmá v Bordeaux a Montpellieru se vrátil do Marseille, ale i tentokrát se jeho pobyt nesl ve znamení kontroverzí.
V roce 1991 se Cantona rozhodl pro zásadní krok a přestoupil do Nîmes Olympique. Zde se po incidentu s rozhodčím, kdy po obdržení žluté karty hodil míčem do jeho obličeje, rozhodl ukončit kariéru. Naštěstí pro fotbalový svět ho přesvědčil Gérard Houllier, aby zkusil štěstí v Anglii. A tak se v roce 1992 Cantona stal hráčem Leeds United.
V Leedsu se Cantona rychle adaptoval a pomohl týmu k zisku mistrovského titulu v sezoně 1991/92. Jeho vliv na hru byl obrovský a fanoušci si ho okamžitě zamilovali. Nicméně, jeho působení v Leedsu netrvalo dlouho. V listopadu 1992 přestoupil do Manchesteru United, což se ukázalo jako klíčový moment nejen pro jeho kariéru, ale i pro historii celého klubu.
Příchod Cantony na Old Trafford znamenal pro Manchester United nový začátek. Pod vedením Sira Alexe Fergusona se Cantona stal klíčovým hráčem a lídrem týmu. Jeho kreativita, technika a vůdčí schopnosti pomohly Manchesteru United k zisku čtyř mistrovských titulů v Premier League (1993, 1994, 1996, 1997) a dvou FA Cupů (1994, 1996). Jeho vliv na hru byl nepopiratelný a fanoušci ho zbožňovali pro jeho charisma a schopnost rozhodovat zápasy. Cantona se stal symbolem nové éry Manchesteru United a jedním z nejpopulárnějších hráčů v historii klubu.
Nicméně, i v Manchesteru United se Cantona nevyhnul kontroverzím. V lednu 1995 se během zápasu s Crystal Palace dopustil nechvalně známého „kung-fu“ kopu na fanouška, který ho urážel. Tento incident vedl k devítiměsíčnímu zákazu hraní a veřejně prospěšným pracím. I přes tuto událost se Cantona dokázal vrátit na hřiště a pokračovat ve skvělých výkonech. Jeho návrat byl triumfální a pomohl Manchesteru United k zisku dalšího mistrovského titulu.
V květnu 1997, ve věku pouhých 30 let, Cantona překvapivě ukončil svou fotbalovou kariéru. Jeho rozhodnutí šokovalo fanoušky i odborníky, ale Cantona se rozhodl věnovat jiným zájmům, jako je herectví a umění. Během své kariéry odehrál za francouzskou reprezentaci 45 zápasů a vstřelil 20 gólů. I přes svůj talent a schopnosti se nikdy nezúčastnil velkého mezinárodního turnaje, což je považováno za jednu z největších ztrát francouzského fotbalu.
Po ukončení kariéry se Cantona věnoval herectví a zahrál si v několika filmech, například „Elizabeth“ a „Hledám Erica“. Také se angažoval v uměleckých projektech a reklamních kampaních. Jeho charisma a popularita mu umožnily zůstat v centru pozornosti i po skončení fotbalové kariéry.
Eric Cantona byl jedinečný fotbalista a osobnost. Jeho talent, charisma a rebelsví z něj udělaly ikonu, na kterou se nikdy nezapomene. Jeho vliv na hru a na fanoušky byl obrovský a jeho odkaz bude žít dál. Cantona nebyl jen fotbalista, byl to umělec s míčem a jeho výkony byly vždy plné vášně a emocí. I přes kontroverze, které ho provázely, zůstává jedním z největších hráčů v historii fotbalu a symbolem Manchesteru United. Jeho slavný citát „Když racci sledují rybářskou loď, je to proto, že si myslí, že jim hodí sardinky do moře“ dokonale vystihuje jeho filozofický a zároveň provokativní pohled na svět.
Jeho úspěchy:
Osobní ocenění: