Harald Anton Schumacher, známý spíše jako „Toni“ Schumacher, je bezesporu jednou z nejkontroverznějších a zároveň nejvýraznějších postav v historii německého fotbalu. Jeho kariéra, plná oslnivých úspěchů, ale i skandálů a ostré kritiky, z něj učinila legendu, jejíž jméno budí vášně i po letech od ukončení aktivní hráčské činnosti. Narodil se 6. března 1954 v Dürenu v Severním Porýní-Vestfálsku a již od mládí projevoval talent pro fotbal, který ho předurčil k hvězdné dráze.
Schumacherova profesionální kariéra začala v roce 1972 v 1. FC Köln, kde působil dlouhých patnáct let a stal se ikonou klubu. Jeho výkony mezi tyčemi byly obdivuhodné. Byl známý pro své reflexy, odvahu a schopnost chytat i ty nejnechytatelnější střely. S 1. FC Köln vyhrál v roce 1978 bundesligový titul a třikrát DFB-Pokal (Německý pohár). Byl klíčovou postavou týmu a jeho přínos byl neocenitelný. Jeho oddanost klubu a fanouškům byla pověstná.
Vrchol Schumacherovy kariéry přišel v národním týmu. Reprezentoval Západní Německo na Mistrovství světa v letech 1982, 1986 a 1990 a na Mistrovství Evropy v letech 1980 a 1984. Byl součástí týmu, který v roce 1980 triumfoval na Mistrovství Evropy. Jeho výkony na těchto turnajích mu zajistily mezinárodní uznání a zařadily ho mezi nejlepší brankáře světa. Nicméně, jeho jméno se navždy zapsalo do historie i kontroverzním způsobem, a to díky incidentu v semifinále Mistrovství světa 1982 proti Francii.
V památném semifinálovém utkání s Francií se Schumacher střetl s francouzským obráncem Patrickem Battistonem. V plné rychlosti vyběhl z branky a v souboji o míč Battistona tvrdě zasáhl. Battiston utrpěl vážná zranění, včetně zlomeniny obratle a ztráty několika zubů. Schumacher nebyl za tento zákrok potrestán rozhodčím a Francie následně prohrála v penaltovém rozstřelu. Incident vyvolal vlnu pobouření a odsouzení po celém světě. Schumacher byl označen za agresora a jeho jméno se stalo synonymem pro brutalitu ve fotbale. Dodnes je tento moment jedním z nejdiskutovanějších v historii Mistrovství světa.
Po odchodu z 1. FC Köln v roce 1987 zamířil Schumacher do Schalke 04, kde působil jednu sezónu. Následně odešel do Turecka, kde hrál za Fenerbahçe Istanbul a stal se tureckým šampionem. Po návratu do Německa se ještě krátce objevil v Bayernu Mnichov a nakonec ukončil kariéru v Borussii Dortmund v roce 1996. I přes kontroverze, které ho provázely, zůstal Schumacher respektovanou postavou v německém fotbale. Jeho sportovní úspěchy nelze zpochybnit a jeho charisma a silná osobnost mu zajistily trvalé místo v srdcích fanoušků.
Po ukončení aktivní kariéry se Schumacher věnoval trenérské činnosti. Působil jako trenér brankářů v 1. FC Köln a také jako hlavní trenér několika menších klubů. Kromě toho se angažoval v různých projektech spojených s fotbalem a sportem. Jeho názory na fotbalové dění jsou stále sledovány a respektovány. I po letech zůstává aktivní a zapálený pro fotbal.
Schumacherova autobiografie „Anpfiff“ (Výkop), vydaná v roce 1987, vyvolala další vlnu kontroverzí. V knize otevřeně hovořil o dopingu v německém fotbale a kritizoval praktiky v zákulisí. Kniha se stala bestsellerem, ale zároveň mu vynesla mnoho nepřátel. Byl obviněn z lží a pomluv a čelil ostré kritice ze strany fotbalových funkcionářů a hráčů. Nicméně, Schumacher si stál za svými slovy a pokračoval v kritice negativních jevů ve fotbale. Jeho kniha otevřela důležitou debatu o dopingu a korupci ve sportu.
Harald „Toni“ Schumacher je bezesporu jednou z nejvýraznějších postav v historii německého fotbalu. Jeho kariéra byla plná úspěchů, ale i kontroverzí. Byl vynikajícím brankářem, který svými výkony okouzloval fanoušky po celém světě. Jeho jméno se však navždy zapsalo do historie i díky incidentu s Patrickem Battistonem v roce 1982. I přes to zůstává Schumacher legendou, jejíž jméno budí vášně i po letech od ukončení aktivní hráčské činnosti. Jeho autobiografie „Anpfiff“ otevřela důležitou debatu o dopingu a korupci ve sportu a ukázala jeho odvahu a neústupnost. Schumacher je komplexní a kontroverzní osobnost, ale zároveň i ikona německého fotbalu. Jeho příběh je připomínkou toho, že i ti největší sportovci mohou čelit kritice a kontroverzím, ale jejich sportovní úspěchy zůstávají nesmazatelné.