Valerij Ivanovič Voronin, rodák z Moskvy, se narodil 17. července 1939 a zemřel za tragických okolností 19. května 1984. Byl to sovětský fotbalista, který se proslavil jako vynikající záložník a kapitán národního týmu SSSR. Jeho kariéra byla plná úspěchů, ale i osobních problémů, které nakonec vedly k jeho předčasnému konci.
Voronin začal svou fotbalovou pouť v mládežnickém týmu Torpeda Moskva, kde rychle prokázal svůj talent a potenciál. V roce 1958 se připojil k prvnímu týmu Torpeda a okamžitě se stal klíčovým hráčem. Jeho technické dovednosti, fyzická zdatnost a taktická inteligence z něj udělaly jednoho z nejlepších záložníků v Sovětském svazu. Voronin byl známý svou schopností číst hru, přesnými přihrávkami a neúnavným nasazením na hřišti. Byl také vynikající v osobních soubojích a dokázal efektivně bránit proti útočícím hráčům soupeře.
V dresu Torpeda Moskva Voronin dosáhl řady úspěchů. V roce 1960 se stal mistrem Sovětského svazu a v roce 1968 vyhrál Sovětský pohár. Jeho výkony v klubu mu vynesly pozornost reprezentačních trenérů a brzy se dočkal pozvánky do národního týmu SSSR. Voronin debutoval v reprezentaci v roce 1960 a rychle se stal jedním z pilířů týmu. Jeho přítomnost na hřišti dodávala mužstvu jistotu a stabilitu. V roce 1964 se s reprezentací probojoval do finále Mistrovství Evropy, kde Sovětský svaz podlehl Španělsku. Byl také členem týmu, který se zúčastnil Mistrovství světa v roce 1962 a 1966. Na Mistrovství světa v Anglii v roce 1966 dosáhl Sovětský svaz nejlepšího výsledku v historii, když obsadil čtvrté místo. Voronin byl jedním z klíčových hráčů tohoto úspěšného týmu a jeho výkony byly oceněny zařazením do All-Star týmu turnaje.
Voronin byl dvakrát zvolen nejlepším fotbalistou Sovětského svazu, v letech 1964 a 1965, což svědčí o jeho dominantním postavení v sovětském fotbale. Jeho popularita byla obrovská a byl považován za jednoho z největších fotbalových idolů své doby. Byl elegantní, charismatický a na hřišti hrál s vášní a nasazením, což si získalo srdce fanoušků po celém Sovětském svazu. Mimo hřiště byl Voronin známý svým intelektem a zájmem o umění a literaturu. Byl považován za jednoho z nejvzdělanějších fotbalistů své doby.
Bohužel, Voroninova kariéra byla poznamenána osobními problémy. Po vážné autonehodě v roce 1969, při které utrpěl vážná zranění, se nikdy nedokázal plně vrátit do formy. Jeho výkony na hřišti se zhoršily a začal mít problémy s alkoholem. Alkoholismus a deprese ho postupně pohltily a jeho život se začal rozpadat. Po odchodu z Torpeda Moskva v roce 1972 hrál krátce za Spartak Moskva, ale brzy ukončil svou profesionální kariéru.
Po skončení kariéry se Voronin snažil najít uplatnění mimo fotbal, ale jeho problémy s alkoholem mu to znemožňovaly. Žil v ústraní a jeho zdravotní stav se neustále zhoršoval. Tragicky zemřel v roce 1984 za nejasných okolností. Jeho smrt otřásla fotbalovou veřejností a byla vnímána jako velká ztráta pro sovětský fotbal.
Valerij Voronin byl bezesporu jedním z největších talentů v historii sovětského fotbalu. Jeho technické dovednosti, fyzická zdatnost a taktická inteligence ho řadily mezi nejlepší záložníky své doby. Byl kapitánem národního týmu, dvakrát nejlepší fotbalista Sovětského svazu a člen All-Star týmu Mistrovství světa. Jeho kariéra byla plná úspěchů, ale i osobních tragédií, které nakonec vedly k jeho předčasnému konci. I přes svůj tragický osud zůstává Valerij Voronin legendou sovětského fotbalu a jeho jméno je navždy zapsáno v historii tohoto sportu. Jeho příběh je připomínkou toho, že i ti největší hrdinové mohou podlehnout osobním démonům a že je důležité poskytovat pomoc a podporu těm, kteří to potřebují. Voroninův odkaz žije dál v srdcích fanoušků a jeho jméno je synonymem pro talent, vášeň a tragédii.